Naše noční vyjíždka
Už předem jsem byla domluvená s Činčalkama, že přijedeme (s mamkou a ségrou) na „noc pod hvězdami“ k nim na terasu :D. Po příjezdu jsme se s Raduš dohodli, že můžeme zajet na výju, když se to počasí už konečně trochu umoudřilo. Před 8. hod. večer jsme tedy nasedli na kola (samozřejmě celoodpružené a naprosto odpovídající terénu po kterém jsme jeli :D - ať žijí zkratky ! Po přijetí do stáje (cca 20:15) jsme na nic nečekali, nasedlali koně a vyjeli směr Komorní Lhotka. Bylo to fakt krásné… stmívalo se, koně překypovali energií… cválání po loukách jako ve filmech… :P Jenže ono se lehce zapomene na čas, zvláště pokud si zapomenete (zase) mobily. Následovalo „zkusíme to tudy… uvidíme kam to povede…“ :D měsíc plul po obloze nezadržitelnou rychlostí. Když jsme konečně zjistili kde jsme a rozhodli se jet domů, byla už úplná tma. Každopádně-atmosféra jako prase :D- desítky světlušek poletovaly okolo naší cestičky a měsíc se odrážel v hladině potoka… ze zasnění nás probudil až fakt, že bychom mohli trochu zrychlit, pokud chceme dojet domů ještě ten den :D. Dorazili jsme naprosto v pořádku (podle hodin, které šlo zahlídnout v okolních domech bylo asi 11) :D Cesta na kolech se ani nedá popsat. Ani jedno z kol nemělo světla a my potřebovaly projet přes potok a kolem rybníků. Cestu kopřivami cítím na pažích ještě teď. Každopádně v půl 12 jsme dorazili až domů a mamky myslely, že nás zabijí. Poučení ? Samozřejmě žádné – snad jen, že noční krajina je úplně nejkrásnější ze hřbetu koně. Kanča